Sbírku Muzea Jindřichohradecka loni obohatilo na 2300 nových přírůstků, což je o 800 více než v roce 2016. Mezi nejzajímavější nové předměty patřil dosud neznámý betlém Tomáše Krýzy, který je současně autorem největšího lidového mechanického betlému na světě. Muzeum získalo také psací stůl Emy Destinnové či modlitební knihy vytištěné v Landfrasově tiskárně.

Rok 2017 přinesl do muzejní sbírky betlémový unikát, a to dosud neznámý Krýzův skříňkový mechanický betlém z druhé poloviny 19. století. Ten byl do té doby utajen v majetku potomků Tomáše Krýzy. „Součástí betléma je vedle Svaté Rodiny, Tří králů, pastýřů a darovníků také biblická scéna Útěk Svaté Rodiny do Egypta. Většina figurek je kašírovaná a polychromovaná, ale nacházejí se zde i figurky papírové. Vše je nainstalováno do prosklené skříňky. Pohyb je veden pomocí nekonečných pásů. Vzhledem k nefunkčnosti mechanismu a poškození figurek je nutno provést celkovou rekonstrukci tohoto unikátního díla,“ vysvětlila etnografka muzea a správkyně sbírkového fondu betlémů Alexandra Zvonařová.

Muzeum také získalo do sbírek psací stůl se zajímavou historií. Dárce ho dostal od Marie Bicanové, švadleny, která – než se usadila v Praze – bydlela a působila ve Stráži nad Nežárkou. „V době, kdy Ema Destinnová pobývala ve Stráži,“ vzpomíná dárce, „pro ni paní Bicanová, ve Vídni vyučená dámská krejčová, nejprve jen šila, během času pak se spřátelily. Paní Bicanová odešla ze Stráže až po smrti Emy Destinnové a žila potom v Praze, kde měla malý salon.“ Po válce pak rodina dárce u Marie Bicanové šila a v roce 1978 od ní dostala psací stůl, který byl dříve součástí vybavení interiéru strážského zámku Emy Destinnové, přiblížil historik muzea a správce sbírkového fondu Emy Destinnové František Fürbach. Muzeum stůl zrestauruje a letos ho představí na výstavě ZACÍLENO NA BOŽSKOU EMU.

Do fondu Jindřichohradecké tisky přibylo celkem devět nových knih, převážně nebeklíče a modlitební literatura. Ve sbírce se nachází více než 150 nebeklíčů, které se stále daří doplňovat dosud nezastoupenými exempláři s mnohdy zajímavými osudy. „Letošním nejnovějším přírůstkem je Poloviční nebeklíč tištěný u Aloise Josefa Landfrase v Táboře v roce 1829. Jedná se o exemplář, který je opatřen mosaznou vazbou zdobenou štrasem. Tyto mosazné vazby modlitebních knih, nejčastěji právě Nebeklíčů z Landfrasovy tiskárny, se vyskytovaly především v jižních Čechách a v muzejní sbírce jsou dosud uloženy téměř čtyři desítky kovových vazeb,“ uvedla odborná knihovnice muzea a správkyně sbírkového knižního fondu Štěpánka Běhalová. Velice zajímavou akvizicí byl také leták se satirickým textem Jak žid přijímá pacholka do služby vytištěný v roce 1844 rychlotiskem A. Landfrasa v Jindřichově Hradci.

Sbírku rozšířil i rozměrný, temperou malovaný návrh pro tapiserii tzv. karton pražského malíře Jaroslava Nováka nazvaný Jindřichův Hradec. „Autor namaloval obraz v sytých barvách bez větších detailů jednotlivých budov téměř v kubizující stylizaci. Zajímavostí je i zachycení jediné budovy v podzámčí, kterou je objekt bývalých textilních dílen na břehu řeky Nežárky,“ popsal historik umění muzea Jakub Valášek. Celkový rozměr kartonu je 150 x 210 cm, tedy přibližně stejný jako je rozměr realizované tapiserie. Na zadní straně návrhu se nachází autorský přípis a přesná datace: Jaroslav Novák - Jindřichův Hradec - gobelin (návrh) - 1950... Provedený gobelin možno zapůjčiti z Jindřichova Hradce (MNV). Utkaná tapiserie zůstala v majetku Městského národního výboru až do sametové revoluce a poté přešla do majetku Města Jindřichův Hradec. V současné době je zapůjčena a je k vidění v Domě gobelínů, v patře muzejní expozice věnované Marii Hoppe-Teinitzerové.