Datum: 
9. 11. 2017 - 6. 1. 2018

I v letošním roce si připomínáme 100. výročí prvního ze světových konfliktů 20. století tzv. Velké války, která zasáhla do osudů miliónů lidí na celém světě. V rámci rakousko-uherské armády bojovalo na všech frontách i mnoho výtvarných umělců. Mezi ty, kteří byli odvedeni v Jindřichově Hradci, sídle 75. pěšího pluku, patřil i pacovský rodák a akademický malíř Jan Autengruber (25. 4. 1887 - 15. 7. 1920). Poslední výtvarná výstava tohoto roku, která proběhne od 9. listopadu, kdy bude slavnostně zahájena v 16:00 hodin ve výstavní síni na Balbínově náměstí, do 6. ledna 2018, představí zajímavý výběr z Autengruberovy umělecké tvorby. Prezentována budou díla vzniklá za mnichovských studií, za cest po Evropě a hlavně po Itálii. Toto "italské" období je dodnes považováno za pomyslný vrchol malířova krátkého života a jeho umělecké tvorby. Na muzejní výstavě se také zaměříme na obrazy, kresby a skici s vojenskou tématikou vytvořené v období první světové války či na krajiny a pohledy na Jindřichův Hradec. Pro zajímavost - nejrozměrnějším exponátem výstavy se stane uhlová kresba bitevní vřavy o velikosti 1,5 x 3 metry, které bylo nedávno přiznáno autorství Jana Autengrubera a která pravděpodobně vznikla v roce 1918 na zakázku pro pěší pluk působící v Jindřichově Hradci.

                Válečné peripetie malíře, jehož 120. výročí narození si navíc v letošním roce připomínáme, začaly při cestách po Itálii v roce 1914, kdy navštívil Řím, Neapol, sicilské Palermo a Messinu po velkém tragickém zemětřesení. V říjnu stejného roku byl nakrátko zatčen italskou policií kvůli vyhrocené situaci před vstupem Itálie do války, přesto se vrátil do Říma, kde zachytil na cyklu maleb a kreseb krásu "věčného" města. Ovšem po vstupu Itálie do války na straně Trojdohody, musel jakožto rakousko-uherský občan narychlo odjet, přičemž zanechal část své tvorby v římském ateliéru. Přes švýcarský Curych, kde získal nový pas, se vrátil do Mnichova a pokračoval ve studiích na Akademii v oboru freskové malby a restaurátorství u prof. Maxe Dörnera. Studium úspěšně dokončil ve válečném roce 1917. Avšak narukování k 75. pěšímu pluku se nakonec přece jen neubránil a na podzim téhož roku byl odveden do Jindřichova Hradce, následně převelen do Debrecína, kde se setkal s dalšími umělci 75. pluku - se sochařem Janem Vítězslavem Duškem a malířem Jiřím Kauckým. Později byl díky angažovanosti svého bratra a přátel vyreklamován a povolán zpět do Jindřichova Hradce, kde nastoupil ke 101. maďarskému pluku, dislokovanému během války v našem městě. Přestože vystudoval na mnichovské Akademii obor freskové malby a restaurátorství, na rozsáhlých opravách garnisoního kostela sv. Jana Křtitele se s dalšími umělci nepodílel, nebyl ani zmíněn ve zprávě napsané dr. Josefem Novákem a otištěné v Památkách archeologických v roce 1919, v průběhu válečného roku 1918 totiž pracoval na zakázkách pro 101. pěší pluk. Vytvořil řadu obrazů s válečnou tématikou, načrtl skici, kresby několika bitevních scén a často maloval Jindřichův Hradec i krajinu v okolí.

                Konec války nejspíše prožil na dovolené v Praze, kde se nakonec rozhodl zůstat a kde začal pracovat jako kreslič pro tiskárnu svého přítele z mládí Miroslava Neuberta. Zároveň se nechal zapsat ke studiu dějin umění a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a 4. června 1919 se oženil s malířkou H. Jedličkovou, svou přítelkyní ze studií. Příštího roku v březnu se jim narodila dcera Jana. Bohužel, ke smůle českého výtvarného umění, brzy poté onemocněl španělskou chřipkou spojenou s těžkým zápalem plic a v polovině července zemřel ve věku třiatřiceti let ve Vinohradské nemocnici v Praze. Ještě během pobytu v nemocnici vznikaly poslední kresby a akvarely s náměty ze Starého zákona.

Jan Autengruber je pohřben v rodinné hrobce v Pacově. Jeho hrob dodnes zdobí bronzový portrétní reliéf od dávného kamaráda z válečných let sochaře Jana Vítězslava Duška.

Jakub Valášek