Datum: 
27. 10. 2020 - 6. 1. 2021

Závěrečná výstava roku 2020 ve výstavní síni Muzea Jindřichohradecka na Balbínově náměstí se věnuje lidové i měšťanské stravě a dalším zajímavostem z kuchyně našeho regionu od 19. až do poloviny 20. století. Ve dvou výstavních sálech budou představeny nejenom kuchařské knihy, tradiční předměty spojené se stolováním a vařením, ale i oblíbené místní recepty z Jindřichohradecka, kde se každodenní stravovací režim v zemědělských usedlostech skládal většinou ze snídaně, oběda a večeře, pouze v období sezónních polních prací se přidávala jedna svačina před obědem a druhá po obědě. Nejčastějším typem jídla byla polévka, která se podávala obvykle k snídani, obědu i k večeři. Při snídani byla doplněna chlebem nebo brambory, v poledne se jedla s jednoduchým moučným nebo bramborovým jídlem a se zelím a k večeři to byla opět polévka s chlebem nebo bramborem. Ve sváteční dny byla někdy k večeři namísto polévky omáčka. Maso se ve všední den téměř nejedlo a také ve svátek bylo jen zřídka. Svačiny tvořily většinou zbytky od snídaně nebo od oběda. Výjimkou týdenního stravovacího režimu byla obvykle neděle, kdy se k obědu podávalo něco „lepšího“. Ať už se jednalo o „sváteční“ polévku z masa s nudlemi nebo svítkem, zadělávanou omáčku cibulovou nebo česnekovou s hovězím masem či knedlík se zelím. Městská kuchyně všedního dne byla v 19. století jednoduchá a lepší jídla se podávala hlavně v neděli a o svátcích. Zlom nastal v období první republiky, kdy se často na stolech objevovalo vepřové a telecí maso, ryby a zvěřina, zákusky z křehkého a listového těsta a exotické ovoce. Pilo se pivo, víno a pravá káva. Nepostradatelné jsou při vaření kuchařské knihy, které se mnohdy v rodinách předávají z generace na generaci, a to jak ručně psané, tak tištěné. Muzeum Jindřichohradecka uchovává některé z nich ve svých sbírkových fondech. I když tradice tištěných knih sahá až do 15. a 16. století, v českých domácnostech získaly své stálé místo až koncem 18. století. Návštěvníci na výstavě shlédnou rukopisnou německou kuchařku Kochbuch Marie Terezie a Catariny Goyerin z let 1744 – 1746, tištěnou kuchařku Sybilly Dorýzyo z roku 1800, kuchařku Václava Pacovského z jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny z roku 1827 nebo další vydání z táborské pobočky z roku 1844. Landfras tiskl i německé kuchařky, například v roce 1827 Vollständiges Kochbuch nebo kolem poloviny 19. století Neuestes, trefflliches Kochbuch. Nejstarší jindřichohradecká kuchařka, Nová výborná knížka kuchařská Antonína Kuperia, vyšla v roce 1821. Váže se k ní zajímavý příběh. Magdalena Dobromila Rettigová totiž obvinila Landfrase v předmluvě ke druhému vydání své Domácí kuchařky z 31. prosince 1829, že neoprávněně pod Kuperiovým jménem vydal její recepty, které se mu dostaly do rukou. Uvedla dokonce, že kvůli tomu mohla svou kuchařku poprvé vydat až v roce 1826, protože musela text znova vypracovat a navíc byla po jejím vydání nařčena, že čerpala ze zmíněného Landfrasova vydání. Rettigové Domácí kuchařka aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské se dočkala řady vydání a některé z nich představí letošní výstava. Doplní je žertovné jídelníčky kuloborců, reklamy na suroviny, hotové pokrmy a vybavení kuchyní z dobového tisku. Výstava bude doplněna i o kuchařky uchovávané v rodinách v našem regionu a zajímavé rodinné recepty, které do muzea přinesli kuchařští nadšenci, rodiny vyhlášených místních kuchařek a pokračovatelé rodinných kuchařských tradic z regionu.

Štěpánka Běhalová a Alexandra Zvonařová